Velikonoce v Jordánsku aneb „Jak to, že jsou v Jordánsku křesťani? Vždyť je to arabská země!“

I takhle může vypadat otázka, když o Blízkém Východě nevíte lautr nic. A jestli se teď smějete, jak se někdo může takhle ptát, vězte, že podobně „hloupých“ otázek máme všichni v hlavě spousty a ani to netušíme.

Je to tím, že vlastně všichni víme (nebo si myslíme, že víme – jó, předsudky) o jiných krajích jen něco. To „něco“ je mnohdy jen zlomek celku a až při návštěvě dané země skládáme úlomky našich (ne)vědomostí dohromady a zažíváme aha-momenty. Něco sedí, něco přehodnotíme.

V Jordánsku člověk přehodnocuje hodně.  Třeba když navštíví v Ammánu nejdůležitější a největší mešitu Jordánska: mešitu krále Abdully.  A hned vedle ní uvidí vykukovat dvě kostelní věže… Počkat, muslimská země a kostely (ano, hned dva) tu stojí veřejně a ještě k tomu vedle mešity? I pro mne bylo překvapením, jak hrdě se tu nosí svoboda náboženství. (Z harmonického opojení mě probral až románek mých dvou studentů ve třídě: on křesťan, ona muslimka. Stejná kultura i národnost, přesto nevhodná kombinace. Nucený rozchod, zlomená srdce…)

Půlměsíc a kříž stojí v centru Ammánu vedle sebe


Velikonoce

Ale slíbila jsem článek o velikonocích a ne o soužití dvou náboženství, takže se přehoupnu rovnou k tomuto aktuálnímu svátku.

Oslava Velikonoc je v Jordánsku vždy o týden později než u nás. A to z jednoho jednoduchého důvodu: Velikonoce se tam řídí podle pravoslavných svátků. Jinak je tomu u Vánoc, ty se slaví jako u nás, tedy podle římsko-katolických tradic.

Vzhledem k tomu, že Velikonoce v Jordánsku jsou především (a troufám si říct, že výhradně) křesťanské svátky, odpadá více méně vše, co je v Česku druhá větev Velikonoc, tedy „pohanské“ vítání jara ala pentličky a kuřátka. Ale tak jako Santa Claus, i západní (a komerční) velikonoční zajíček „easter bunny“ (a hledání sladkostí od něj) dorazil mezi některé křesťany v Jordánsku. (Napsala jsem kamarádce, abych se dozvěděla víc o rodinných zvycích a měla tak informace přímo od samotných křesťanů, ale zatím jsem se nedočkala odpovědi. Je možné že po velikonocích článek doplním.)


Velikonoce v mé třídě – tradice v zrcadle

Jakožto zástupce německé strany školy (německo-jordánské) jsem neděli velikonoční – která připadala na pracovní den (nedělí začíná pracovní týden)  – pravidelně pojala slavnostně. Tak jako o Vánocích se mnou muslimští studenti zpívali koledy a hráli nadšeně Marii a Josefa ve vánoční hře, tak na Velikonoce jsme společně hodovali u prostřeného stolu, „lámali“ arabský chléb a řešili otázku ukřižování.

Dlouhé diskuze jsme na toto téma však nevedli. Proč?

  • Muslimové uctívají Ježíše jakožto proroka (v Koránu je zmiňován hned několikrát), na jeho zmrtvýchvstání však nevěří. V jejich přesvědčení nemůže mít Bůh syna. Tečka.
  • Diskutovat je těžké, když vám nemá kdo přijít na pomoc. Jediný „křesťan“ ve třídě se hlásil k marxismu. 🙂

Co tedy s tím, když se hlavní téma Velikonoc v hodině konverzace zdá moc kontroverzní? Odbýt to jen povrchním „jak se řekne německy Velikonoce“ a povídat si o barvení vajec? To by mi prošlo tak možná na základní škole.

Na mém celkem svobodném zaměstnání bylo výhodou, že jsem si obsah vyučovacích hodin mohla upravovat podle sebe. Když konverzace drhne, ladně přejdu do jiné debaty, aniž bych opustila hlavní téma. V našem případě můžu z Velikonoc udělat hodinu třeba o hodnotě tradic. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Jenže objasňování tradic může být stejně záludné jako debata o ukřižování.

V mezinárodním složení na sebe berou svátky jinou podobu. Jsou to momenty k zamyšlení nad tím, jak slavíme a proč v zrcadle oslav těch druhých. Už nejste jen tichý pozorovatel té druhé kultury. Život v jiné zemi najednou nabírá další rozměr. Slavení svých vlastních svátků v jiné kultuře a jejich předkládání ostatním je cesta k sobě a své kultuře. Na otázku, proč které zvyky děláme (a jako učitel víte, že tuto otázku určitě dostanete a musíte na ni umět odpovědět) najednou hledáte odpověď.

Předávání tradic jakožto uctívání našich předků? Fajn, ale do jaké míry dává smysl poukazovat na důležitost předávání tradic z generace na generaci, když jste v zemi, kde tradiční chování někdy sami kritizujete? Není pokrytecké ukazovat, jak lpíme na svých tradicích a zároveň si myslet, jak jsou jejich tradice někdy zpátečnické? Tradice je tradice. Přísluší nám soudit, která je lepší a která horší?

V tradičních kulturách se přemýšlení o tradicích těžko vyhnete, pokud cestujete s otevřenou hlavou. Osobně musím říct, že jakkoliv mi na cestách některé tradice připadají opravdu až středověké (nemám teď na mysli jen Jordánsko), je z nich cítit alespoň upřímnost. Nemůžu si pomoct, ale křečovité dodržování některých tradic u nás, které často postrádá niterní vazbu, je jako návštěva skanzenu – krásný povrchní kýč, nemyslíte? A pak jsou tu ještě ty nové, ze západu převzaté tradice…  Možná by se mělo o tradicích víc mluvit a přemýšlet…

křesťanské poutní místo Tell Mar Elias – pro klid a nádherné výhledy moje oblíbené (na stromě nevisí odpadky, ale modlitební stužky)


Velikonoce doma

jsem pojala spíš jako pozvánku k pohoštění muslimských přátel, ale i k setkání s těmi českými.

Proč barvím vejce v cibuli naštěstí nikdo vědět nechtěl. 🙂 A ta pomlázka? No, jak bych ti to, kamaráde, vysvětlila… Kamarád se v pondělí ráno objevil ve dveřích, i s „pomlázkou“. Muslimové berou oslavy jiných věřících vážně a protože Islám vybízí k radování se s nimi, přinesly s sebou některé moje jordánské Velikonoce i zajímavá překvapení.

velikonoční nálada v práci, kamarád s „pomlázkou“ a velikonoční hostina pro známé


 

Co nakonec ještě dodat? Jestli si přeji, abyste si vzali z téhle mé „přednášky“ alespoň něco, tak tady je

Malá rekapitulace a tahák do kapsy pro vás:

  • Arab nerovná se muslim!
  • Jordánsko je islámsky orientovaná země, ale žijí tam také křesťani (asi 10%)
  • Svoboda náboženství je tam chráněna zákonem! (Jen tedy doplním, že sice můžete věřit v koho chcete, ale je dobré „věřit“. Nedoporučuji se prezentovat jako ateista při každém setkání na ulici.) Svoboda náboženství v praxi: V parlamentu jsou křesla rezervována i křesťanům (a ženám, hodí se zde podotknout), ve školách s křesťanskými žáky se děti učí o křesťanství a 25. prosinec je oficiální svátek (do práce nemusí ani muslimové).


 

Video na konec

Hlásit se hrdě k respektu a toleranci je v tomto koutě světa víc než důležité. S konservativními sousedy, jaké Jordánsko má, a našimi chabými znalostmi (nebo spíše předsudky) je to navíc velmi přínosné.

Ale nic se nemá přehánět. Třeba, když se Jordánsko na harmonii v náboženství snaží nalákat i návštěvníky z křesťanského západu. V tomto jinak pěkném oficiálním videu (a v několika dalších, které jsem viděla) jsou křesťané v jasném popředí. Vše ostatní, co je určitě důležitější než návštěva papeže (ve videu hned několikrát) – například beduíni a jejich život – jde spíš stranou. Propaganda pro severoamerický trh, kde je život (obávaných) muslimů spíš potlačen. Tam kde mají šanci být viděni v lepším světle, jsou raději odstrčeni do kouta. Slovo islám nebo muslim ve videu neuslyšíte ani jednou! A když je řeč o jordánské legendární pohostinnosti, není bohužel divákovi prezentována tak, aby pochopil, že pohostinní jsou především beduíni, tedy muslimové. Velká škoda a ukázka, že se v porozumění muslimů jen těžko hýbeme z místa… Pokud vás to zajímá (a rozumíte anglicky), posuďte sami.

Ale nedávejme jim to za zlé. To, že se v Jordánsku muslimové a křesťani vzájemně tolerují a respektují, je důvod k hrdosti. Znám málo jiných zemí, kde to tak dobře funguje.

 

Lenka

 

Lenka Chrištofová
Psaním o svých zkušenostech v Jordánsku a tamní kultuře pomáhám lidem překonat strach z neznáma a vydat se na vlastní pěst do země, která byla čtyři roky mým domovem. Ať se chystáte jen na krátkou dovolenou nebo na delší pobyt, nebo se jen zajímáte o jiné kultury, věřím, že zde najdete co hledáte - rady na cestu, zajímavosti této země, autentické příběhy, svoje i lidí, kteří se během mého pobytu stali mými přáteli, a mnoho dalšího. Můj příběh si můžete přečíst tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.