V srpnu 2010 jsem odletěla pracovat na Německo-Jordánskou Univerzitu vyučovat němčinu. Hledala jsem v té době práci někde v zahraničí a Německo, kde jsem tou dobou žila, mi nedávalo velké naděje, že tu najdu práci podle svých představ. A také jsem toužila po dobrodružství v nějaké nám vzdálenější kultuře. Doufala jsem, ze odletím někam, kde se zdokonalím ve španělštině a bude to navíc ideálně v horách nebo minimálně u moře. Cílila jsem tedy na západ, nejlépe až za oceán... Při takových nárocích není divu, že mi život chtěl dát lekci, nejspíš v pokoře, a poslal mě opačným směrem. Nešetřil mě, a chtěl mi dopřát to moje vytoužené dobrodružství, tak zvolil Blízký Východ.

Skončila jsem tedy v zaprášeném městě plném smogu, po vodě a po horách ani památky. Tak na mě alespoň Ammán po příletu působil. Nicméně jsem hned o pár dní později měla změnit názor, protože jsem odjela na výlet do nádherného kaňonu poblíž Mrtvého moře a tím odstartovala 4 roky velmi pestrého života v Jordánsku.

První rok jsem téměř každý víkend trávila v kaňonech nebo prozkoumávala Ammán a jeho okolí. Druhý rok jsem si pořídila auto a získala tím vytouženou svobodu, potřebnou k delším výpravám. Mám pocit, že jsem snad projela každou silnici v Jordánsku, tolik jsem chtěla všechna místa prozkoumat. Když nebylo nějaké místo krásné (což je v tamní přírodě téměř nemožné), bylo určitě něčím zajímavé. Navíc jsem měla během krátké doby spoustu přátel a díky nim měla možnost nahlédnout lépe pod pokličku jordánské kultury. S některými nás dodnes spojuje pevné přátelské pouto a vzájemně se navštěvujeme.

Tou dobou jsem měla jen jednu dost nekvalitní mapu a obyčejný mobil. Žádná navigace, žádná pojistka, že trefím domů. A tak jsem se ztrácela a nacházela nová zákoutí. A cítila se pojednou v tom obávaném labyrintu jako ryba ve vodě. 
Také jsem se asi třikrát stěhovala, takže jsem se musela pokaždé i nově učit, jak se kam dostanu. Arabsky jsem moc neuměla, ale zeptat se na cestu umím dodnes plynule. 🙂 

Plánovala jsem zůstat rok. Když mi ale bylo nabídnuto, abych si pracovní smlouvu prodloužila, dlouho jsem neváhala. Ještě toho bylo tolik co objevovat! Do Jordánska se později přistěhoval i David, můj nynější manžel, a v lednu 2014 se nám narodil v Ammánu syn. Bylo nám jasné, že ikdyž se nám tu velmi líbí, vrátíme se zpět, abychom byli blíž k rodině.

A tak jsme zakotvili v ČR, ale cestujeme dál po světě. Do Jordánska jsme se vrátili na kratší návštěvu a treking v roce 2018 i s druhým synem, prošlapali tam desítky kilometrů jordánskou přírodou a chystáme tam další cestu 2021.