Můj příběh

Psaním o svých zkušenostech v Jordánsku a tamní kultuře pomáhám lidem překonat strach z neznáma a vydat se na vlastní pěst do země, která byla čtyři roky mým domovem. 

cestuji, tedy jsem

Jsem nadšená cestovatelka s duší zvídavého dítěte.

Na svých cestách se řídím pořekadlem, že opravdový život začíná za hranicí komfortní zóny, což mi pomáhá překonávat nepohodlí při našem často velmi nízkonákladovém cestování. :-)

Ráda cestuji dlouhodobě a s nadsázkou říkám, že se do dané země nejraději rovnou odstěhuji, abych ji mohla dobře poznat. To samozřejmě není úplně možné a já se tedy většinou musím spokojit "jen" s pár měsíci. Díky své profesi jsem však měla to štěstí žít nějaký čas v USA, Mexiku, Německu a nakonec i neplánovaně v Jordánsku.

Svůj život jsem propojila s dalším cestovatelem a máme spolu dva syny, kteří našim výpravám za poznáním dávají nové rozměry. Nejezdíme s nimi na dovolenou, na cestách žijeme. Učíme se (provozujeme worldschooling), pomáháme a poznáváme nové lidi (občas zkoušíme workaway), rosteme.

Možnost cestovat vnímáme jako velký dar.

Můj příběh

neplánovaná destinace Jordánsko

V srpnu 2010 jsem odletěla pracovat na Německo-Jordánskou Univerzitu vyučovat němčinu. Hledala jsem v té době práci někde v zahraničí a Německo, kde jsem tou dobou žila, mi nedávalo velké naděje, že tu najdu práci podle svých představ. A také jsem toužila po dobrodružství v nějaké nám vzdálenější kultuře. Doufala jsem, ze odletím někam, kde se zdokonalím ve španělštině a bude to navíc ideálně v horách nebo minimálně u moře. Cílila jsem tedy na západ, nejlépe až za oceán... Při takových nárocích není divu, že mi život chtěl dát lekci, nejspíš v pokoře, a poslal mě opačným směrem. Nešetřil mě, a chtěl mi dopřát to moje vytoužené dobrodružství, tak zvolil Blízký Východ.

Skončila jsem tedy v zaprášeném městě plném smogu, po vodě a po horách ani památky. Tak na mě alespoň Ammán po příletu působil. Nicméně jsem hned o pár dní později měla změnit názor, protože jsem odjela na výlet do nádherného kaňonu poblíž Mrtvého moře a tím odstartovala 4 roky velmi pestrého života v Jordánsku.

Cesta do neznáma

Mému odletu však předcházelo rozhodnutí, jestli se mám vydat do země, o které téměř nic nevím. Zcestovalé a dobrodružné duši takové rozhodnutí naštěstí nedělá velké potíže, ale dodnes si vzpomínám na pocit, když jsem do Google Maps zadala Ammán a uviděla před sebou spleť uliček s arabskými nápisy. Úplný labyrint. Tam se hned ztratím! Rychle jsem počítač zavřela a nápad zavrhla. Nicméně bylo už pozdě nechat tuto příležitost plavat, vnitřně jsem byla rozhodnutá. A byla to svým způsobem i zajímavá výzva.

To vnitřní rozhodnutí nepřišlo z čistého nebe. Učila jsem v té době v Berlíně jednu iráckou rodinu v integračním kurzu němčiny pro uprchlíky. Otec té rodiny mi vyprávěl o Ammánu, krásném městě plném bílých domů, ve kterém límeček košile zůstane celý den čistý. (Po příletu do Ammánu jsem si zpětně říkala, jak strašně špinavý musí být Bagdád, když se mu Ammán zdál tak krásně čistý. :-))

V té době jsem se seznámila i s jednou Češkou, která v arabském světě prožila své dětství a i ona o svých zkušenostech mluvila velmi mile. 

Aha? Arabský svět je fajn? Já jsem se do té doby jen málo zajímala o to, co se děje na východ od Středozemního moře. Jak jsem již řekla, chtěla jsem někam, kde budu tančit salsu a ne řešit, jestli má můj outfit dostatečně dlouhé rukávy. Ani by mě nenapadlo, že by se mi tam mohlo líbit. Jenže když jsem pak otevřela na internetu nabídku prací v zahraničí a uviděla slovo Jordánsko, brala jsem to jako znamení a věděla, ze to bude to pravé.

Posedlost Jordánskem

První rok jsem téměř každý víkend trávila v kaňonech nebo prozkoumávala Ammán a jeho okolí. Druhý rok jsem si pořídila auto a získala tím vytouženou svobodu, potřebnou k delším výpravám. Mám pocit, že jsem snad projela každou silnici v Jordánsku, tolik jsem chtěla všechna místa prozkoumat. Když nebylo nějaké místo krásné (což je v tamní přírodě téměř nemožné), bylo určitě něčím zajímavé. Navíc jsem měla během krátké doby spoustu přátel a díky nim měla možnost nahlédnout lépe pod pokličku jordánské kultury. S některými nás dodnes spojuje pevné přátelské pouto a vzájemně se navštěvujeme.

Tou dobou jsem měla jen jednu dost nekvalitní mapu a obyčejný mobil. Žádná navigace, žádná pojistka, že trefím domů. A tak jsem se ztrácela a nacházela nová zákoutí. A cítila se pojednou v tom obávaném labyrintu jako ryba ve vodě. 
Také jsem se asi třikrát stěhovala, takže jsem se musela pokaždé i nově učit, jak se kam dostanu. Arabsky jsem moc neuměla, ale zeptat se na cestu umím dodnes plynule. :-) 

Odjela jsem sama, vrátili jsme se tři

Plánovala jsem zůstat rok. Když mi ale bylo nabídnuto, abych si pracovní smlouvu prodloužila, dlouho jsem neváhala. Ještě toho bylo tolik co objevovat! Do Jordánska se později přistěhoval i David, můj nynější manžel, a v lednu 2014 se nám narodil v Ammánu syn. Bylo nám jasné, že ikdyž se nám tu velmi líbí, vrátíme se zpět, abychom byli blíž k rodině.

A tak jsme zakotvili v ČR, ale cestujeme dál po světě. Do Jordánska jsme se vrátili na kratší návštěvu a treking v roce 2018 i s druhým synem, prošlapali tam desítky kilometrů jordánskou přírodou a chystáme tam další cestu 2021.

Můj blog

Jordánsko je tedy součástí mého života, druhý domov. Proto píšu tenhle blog, který je tak trochu moje úschovna vzpomínek, ale je tu hlavně pro Vás
 
Ať se chystáte jen na krátkou dovolenou nebo na delší pobyt, nebo se jen zajímáte o jiné kultury, věřím, že zde najdete co hledáte - rady na cestu, zajímavosti této země, autentické příběhy, svoje i lidí, kteří se během mého pobytu stali mými přáteli, a mnoho dalšího.

Nechte si tedy v mých článcích vyprávět o starobylých městechnekonečných kaňonech a hlavně o nejpohostinnějších lidech na světě a vydejte se následně za nimi na vlastní pěst a nikdy už na tuto zkušenost nezapomenete! 

Vítejte! Ahlan wa sahlan!

Proč se vydat do Jordánska a proč právě teď, si můžete přečíst tady.