Proč jsem se rozhodla psát blog o Jordánsku

„Chci přejít celé Jordánsko po stezkách. Něco jako Camino nebo PCT, ale jejich jordánskou verzi: The Jordan Trail. A napsat o tom knihu.“ Tohle jsem manželovi řekla už někdy před šesti lety, ale pak přišli na svět děti a já svůj sen odložila na dobu neurčitou. Bylo však jasné, že se do Jordánska budeme vracet a že si pokaždé projdeme alespoň kus této úžasné trasy, u jejíhož zrodu jsem mohla být částečně přítomna. Nápad s „trekem na pokračování“ (tohle je můj výraz, ve světě se používá výraz section hiking) už nás nepustil a první kilometry máme za sebou tedy jako rodina. Na delší treking s dětmi je ještě čas, ale ten jak známo letí a tak už bychom rádi příští rok (2021) navázali tam, kde jsme 2018 skončili.

Psát o tom, aby se i ostatní „chodiči“ mohli inspirovat a načerpat potřebné informace, jsem chtěla už od začátku svého nápadu. (Za výraz „chodiči“ děkuji Petru Koskovi z nalehko.com, konečně vím, jak o sobě odborně mluvit. 🙂 Jeho kniha Nalehko je teď v mnohém moje učebnice. A pokud plánujete delší trek nebo výšlap, pak i pro vás.)

První etapa našeho treku po Jordánské stezce.

Původně byl tedy můj záměr psát jen o trekingu v Jordánsku. Jenže… pak se to přehouplo úplně jinam: „Pomoc, uprchlíci!“ Tohle bylo slyšet ze všech stran někdy předloni a mě to šíření strachu zvedalo ze židle. Ale ani tehdy jsem nezačala psát, i když jsem věděla, že právě teď bych měla. Věděla jsem, že strach z uprchlíků pramení hlavně z neznalosti arabské kultury. Blogováním o svých dobrých zkušenostech a krásách této muslimské země bych tyto strachy pomohla rozmělnit. Navíc ukazovat, že arabský svět není tak stinný a jeho lidé naopak dobrosrdeční, dlužím lidem z Jordánska, kteří mi tolik obohatili můj život. Nakonec jsem to ale zase nechala být…

kaňon Wadi Hesa patří k mým oblíbeným

A letos přišla babička s tím, že se vydáme oslavit příští narozeniny našeho Matyáše do jeho rodného Jordánska. Rozhovor se pak opět točil kolem toho, jak je to těžké vyrazit bez zkušeností, jaké mám já, bez znalosti jazyka atd atd.

Že bych tedy nakonec zažala psát i o tom, jak tam vyrazit na vlastní pěst? Aby to bylo pro všechny cestovatele a ne jen pro sportovně založené? Jak to ale celé pojmout. Důvodů mám několik, ale chce se mi psát tak ze široka?

Ke konečnému rozhodnutí došlo nedávno a jak vidíte, blog nakonec není jen o trekingu. Je o jeho lidech, přírodě, historii, kultuře. To všechno mě zajímá, to všechno stojí za to sdílet s ostatními. Najdete zde i rady na cestu a v sekci e-book již brzy i knížku ke stažení, kde na vás čeká spousta praktických rad a tipů, rozhodnete-li se do Jordánska vyrazit.

římské divadlo v centru Ammánu